Miláčku, já jsem do toho bordelu neměl chodit!

Víš zlato, dneska už je mi to jasné a když to tak hodnotím zpětně, možná by se ti i mohlo zdát, že jsem udělal chybu. Ale pochop, já jsem nemohl a ani teď nemůžu přiznat, že jsem vlastně nic neprovedl. Jak doporučoval Mirda, teď musím zatloukat, zatloukat, zatloukat...

Víš, to bylo tak... No prostě, makali jsme na tom víc jak rok a nakonec se to podařilo! Tolik práce, nervů, slibů, a lhaní jsem už dlouho nezažil. A že mám sakra zkušenosti! Pak ta radost a euforie! No to přece chápeš, ne?
A tak jsme si já, Mišák Nagano, Jeroerotomýn fon Tej, Pašík Zdenda, Milan "dobře" Vychovaný a Jirka Třaszima rozhodli trochu vyhodit z kopýtka. Užít si radovánek za stranické love. Pokladna je už stejně tolik let prázdná, a tak by vlastně nikdo nic nepoznal. Vlastně já ani tak nechtěl, ale kluci přemlouvali a přemlouvali...
Jak jsme tak byli všichni rozradostněni úspěchem, opustili jsme naše soudruhy na věčné časy a zdrhli z večírku. Boss byl v takovém rauši, že mu spadla rovnátka do piva a přes upatlané brýle sotva viděl na kozy soudružky vlevo. Prostě jsme si vyrazili si do bordelu na hrádeček. Trochu se poveselit, prodiskutovat novou situaci, příležitosti a koryta, s naším starým-novým guru Mildou.
Zábava nic moc. Milda měla virózu, motala se a taky dost špatně artikulovala. Ale budoucnost a plány byly velké. No... na pokoj jsem samozřejmě nešel. Miláčku, tam byly jenom samé staré štětky, které nikdo nechce. A Milda, jejich bordelmutr, s tou bych (už) nešel ani po týdnu v lihovém domu.

No a druhý den to začalo. Někdo nás (s)prostě musel nabonzovat! Ale to se přeci nedělá! Ti hlídací voříšci bordelkracie, co jim sem tam hodíme pár kůstek, najednou začali blafkat! A pak ta grilovačkapárty u Drtičky! Ale neboj, MY jim zase zkrátíme řetězy! Yes we can!

 No co, však na funkce to nebude mít až takový vliv. Jednu, dvě z třiceti klidně oželím. A že já jsem nějaký orgán!

Tak mě už mamčo, vem prosím zpátky. Vždyť co bych si bez tebe počal. Já bych snad, nedej Bože, musel opravdu makat!