Nějak se nám přemnožili politici, úředníci a staré i nové struktury s nimi spojené. Jelikož jsou to tak trochu uměle vytvořené útvary, příroda má na jejich redukci jen omezený vliv. Budeme si muset pomoct sami?
Staré dobré pravidlo říká, že žádné firemní oddělení není nikdy dost velké. Moje manažerská zkušenost to potvrzuje. Každé oddělení, pokud má tu možnost, neustále zvyšuje počet pracovníků. Jeho šéf umí vždy obhájit, proč je tato a každá další pozice naprosto nezbytná a bez ní zkrachuje celá firma. Byť by se jednalo o učitele swahilštiny pro firmu operující výhradně v Česku. Znám několik metod jak tomu efektivně bránit. Dvě jsou docela účinné. Omezit striktně počet osob, případně navázat objem vyplacených mezd na nějaký výkonový ukazatel.
Jak se zdá, ohledně státního aparátu a přidružených institucí není ani jedna realizovatelná. Počet zainteresovaných osob neustále roste. A pokud není na výdaje, zdaníme fšecko.
To máme vládu a její aparát, prezidenta, poslance, senátory, poradce, podržtašky poradců, asistenty, úředníky na ministerstvech, úředníky na úřadech, hejmany, starosty a jejich aparáty, komise pro a komise proti (čemukoli), rady pro (doplň si sám). A nesmíme zapomenout na lobbisty, tuneláře, šéfy tunelářů, neviditelné tuneláře, odborářské bosy, externí služby právnické, překladatelské a jiné, které dobře sypou. A taky dotace, europrojekty, investiční pobídky, ofsetové programy, programy integrace, restruktualizace, začleňování, rekvalifikace, granty, důležité a ještě důležitější předražené projekty. Malá ukázka zde. Pro mě velké překvapení, na co všechno je možné vydávat částky v řádech milionů. A co teprve opravdu velké projekty jako gripeny, bionafta nebo fotovoltaické elektrárny? Tady se pohybujeme v řádech miliard.
Nesmíme taky zapomínat na instituce a struktury v Bruseli. Tímto organizačním nadstupněm roste počet upírů snad geometrickou řadou.
Omlouvám se všem, na které jsem zapomněl, případně je z neznalosti neuvedl. Mohou se ke svému podílu na tomto marasmu přihlásit v diskusi.
Ti všichni jsou přisáti na rozpočtu a spotřebovávají. A co za nimi zůstává? Potřebujeme to všechno vůbec k životu? Jsou všechna ta opatření, z nichž většina nakonec jen více omezuje náš životní prostor, tak důležité?
U některých je na první pohled jasné, že slouží pouze ke zvýšení životního standardu zůčasněných. Jindy je třeba hledat skryté souvislosti. Sem tam se objeví nějaký Don Quijote de la Mancha, který bojuje momentálně předem prohranou bitvu.
Určitě se najdou lidé, kteří ve státní správě pracují poctivě a ze všech sil. Čest vyjímkám! :)
Nestačilo by zredukovat počet institucí a osob přisátých na veřejných penězích? Na ty, které vytváří něco užitečného, použitelného a pozitivního. Nebylo by třeba tak drastických "reforem" a ostatním by se hned lépe dýchalo. Jenže jak na to?
Bude třeba vydat lovecké lístky, jako když se přemnoží škodná?
